Smůla ve hře - štěstí v lásce??? - 19. díl
Brian si začíná připadat odstrčený, proto vezme iniciativu do vlastních rukou.
-----------------------------
Smůla ve hře, štěstí v lásce?
Nečekaná návštěva
Kellan tu farmu vážně koupil!
Nejdříve si Brian myslel, že je to jen vtip, nebo důsledek přehřátí mozku, ale on se té bláznivé myšlenky nevzdal.
Takže ji koupil. Zadlužil se pro příští desetiletí. A přidělal si hromadu starostí. Když není Kellan v Paříži, stejně na něj nemá čas. Dneska už Brianovi došla trpělivost. Rozhodl se pro přepadovku.
Slunce je ještě vysoko na obloze, a kolem silnice se už kilometry vinuly sady. Trochu jednotvárná podívaná.
Konečně dojel na dohled domu. Zastavil před ním a podíval se na palubní desku – 17:48.
Cestou do schodů studoval odlupující se nátěr na zábradlí i na oknech. Bez klepání otevřel vstupní dveře. Nevrhla se na něj žádná čtyřnohá bestie, takže si hlídacího psa pořád nepořídili.
Už v chodbě cítil úžasnou vůni. Akorát čas na večeři, uvědomil si. Snad zbude i na mě.
Z hloubi domu se ozýval hovor. Dva mužské hlasy. V jednom z nich rozeznal Kella. Mluvil napůl anglicky a napůl francouzsky. Smích. Břicho se mu stáhlo žárlivostí. Kellan bydlí sám s tím svým Thierrym. Vážně člověku zvedne sebevědomí, když musí hodiny poslouchat, jak je ten kluk skvělý. Navíc Kellan přijel na farmu už včera a místo toho aby se zastavil u mě se tu směje s ním! A aby toho nebylo málo, ten kluk je prokazatelně teplej. Není to jenom nějaká ujetá fantazie, vážně je teplej. V Itálii chodil rok s klukem, než se nedávno rozešli. Takže kdo je tady paranoidní?
Ani na chvíli nepochyboval, že je to Thierry. Nesnáší ho a to se sním tváří v tvář ještě nesetkal..
Konečně stál u cíle. Nenápadně nakoukl dveřmi – u sporáku stál Thierry a něco usilovně míchal. Zezadu nevypadá špatně – špinavě blond vlasy jsou místy vyšisované až do žluta, asi jako pozůstatek italského sluníčka, ruce i krk opálené do tmavě medové. Vysportované tělo. Tak jak na někoho takového nemá žárlit. Kdyby neměl Kella, sám by si dal říct.
Kellan se opíral za Thierryho zády o stůl a nakukoval mu přes rameno. „Už to bude? Začíná se mi bouřit žaludek.“ stěžoval si k jeho zádům.
Brian si odkašlal, aby na sebe upozornil.
„Posaď se Toby, za chvíli to bude.“ křikl Thierry přes rameno a dál míchal něco na pánvi. Takže čekají ještě starého souseda, ten je tady taky pečený vařený. Měl by mu být vděčný, alespoň jim dělá garde.
Brian vstoupil a došel ke stolu. Prostřeno pro tři, uprostřed mísa se salátem a džbán, chyběl jen hlavní chod.
Kellan se pomalu otočil k němu. „Tak jak jsi -“ zarazil se, když si uvědomil, že to není Toby.
„Ahoj.“ Ušklíbl se Brian jeho šokovanému výrazu.
„Ahoj.“ vydoloval nakonec ze sebe i on.
Thierry vypnul sporák a promíchával těstoviny. Pravděpodobně si ničeho divného nevšiml.
Donesl ke stolu pánev a usmál se na Kella. Brian cítil, jak mu znovu stoupá adrenalin. Najdi si někoho jiného, on je můj!
Thierry stočil pohled na Briana, rozhodně nevypadal tak překvapeně jako Kellan. Položil večeři na stůl a už se hrnul k němu. „Ty jsi Brian, viď. Já jsem Thierry.“ Natáhl ruku.
„Těší mě.“ Nejradši by mu plivl do tváře.
„Co tady děláš?“ vyhrkl konečně Kell.
Brian si začal připadat hloupě. Možná měl alespoň zavolat. „Říkal jsem si, že se stavím na večeři. Koukám, že jdu akorát.“
„Jasně. Posaď se.“ ukázal Thierry k volnému místu. „Hned připravím talíř.“ Obtančil stůl a všechno vybavení rozložil před něj. „Za chvíli by měl dorazit i Toby. Před chvílí volal, že je na cestě.“
Z venku se ozval štěkot. „Tak to bude on. I s novým psiskem.“ Thierry z poličky vytáhl pytlík psích pochoutek a vyrazil před dům.
Brian se podíval na Kella a snažil se tvářit kajícně. „Stýskalo se mi.“ Natáhl se k němu a objal ho. „Moc se mi stýskalo.“ Opakoval do jeho vlasů. Chtěl mu dát letmou pusu, ale Kell se odtáhl.
„Takže proto jsi mi Briane ani nezavolal?“
„Vždyť ty taky ne. Tak se nečerti.“ Znovu si zkusil ukrást pusu, než se sem všichni nahrnou.
„Nevím, proč bych měl vždycky volat já.“ bránil se Kellan.
Brian vzdal svoje snažení a radši se soustředil na mluvení. Kellan v tom až moc vynikal.
„Přijel jsem a to se přeci vyrovná telefonátu. Možná jsem se měl ozvat, ale když už jsem tu, co kdybychom se v klidu najedli a já se ráno vrátím do Poitiers. Přeci bys mě teď nevyhodil.“ Udělal štěněčí kukuč, nebo se o to alespoň snažil.
Asi to zabralo, protože ho Kell chytl za ruku a letmo ho políbil. „Měli by jsme se jít taky podívat na toho chlupáče. Tobyho známý se už o ni nemohl starat, tak si ji necháme my. Thierry si chtěl stejně pořídit psa.“ Pustil jeho ruku a vyšel do chodby. Nebyla pusa spíš za trest? Napadlo Briana. Celý večer se teď bude soužit a čekat.
Večeře nakonec nebyla tak hrozná. I když nerad, musel uznat, že si Kell vybral dobré společníky. Jen nová obyvatelka Šira byla pěkně zkorumpovaná mrcha. Celou dobu se nehnula od Thierryho, protože si ji získal pamlsky. Dokonce i teď, když Toby a Thierry odešli do obýváku na televizi, ležela v rohu na kostkované dece a olizovala hovězí kost od něj a pohledem hypnotizovala dveře za kterými zmizel.
Zbývalo už jen mytí nádobí. Jako správný host se Brian nabídl. Jak ho mohlo napadnout, že ho neodmítnou, jak slušnost káže, ale že mu tu radost přenechají?
Kellan uklidil poslední misku ze zbytky do ledničky a do dřezu mu položil pánev. Naprosto mu tím narušil systém, ale radši to nekomentoval, na srdci měl něco jiného.
„Toby je fajn, připomíná mi našeho souseda. I toho úplatnýho psa chápu. Ale vážně tady potřebuješ Thierryho? Je takový hrozně -“ - chytrý, zábavný, sexy? Co říct? Vždyť ten snad ani žádné negativum nemá. Jeho nejhorší stránka je, že bydlí v tomhle domě...
„Jo. Thierryho vážně potřebuju. Za chvíli začne sklizeň! Musíme najmout lidi, zajistit bedny, traktor, naftu a já vlastně nevím co ještě. A ty se mě ptáš jestli ho potřebuju?“ Kellan se rozzářil. „Navíc je jak můj mladší brácha. A ani jeden už jinou rodinu nemáme.“
„Rodina? Vždyť se znáte stěží tři týdny.“
„No a? Tebe taky miluju od prvního večera.“ Kellan obtočil ruce pevně kolem jeho těla. „Miluju tě.“
To si Kellan vážně myslí, že ho obměkčí takovými kecy.
Asi to vážně začíná působit. Miluje slyšet, že ho miluje. „Hmm. Tak jen abys nezačal přemýšlet o incestu.“ Zamumlal Brian. Než se Kellanovi zuby začaly věnovat jeho uchu.
18. díl | 20. díl |
(Povídka je pouze inspirovaná skutečnými událostmi, soukromé situace a myšlenky hrdinů jsou však naprostým výmyslem autorky.)